Obrázek týdne

27. června 2022: Na okraji chilské pouště Atacama, 600 km severně od Santiaga ve výšce 2400 metrů, leží něco, co na první pohled připomíná malou vesnici. Jde ale o první observatoř ESO - observatoř La Silla. La Silla je domovem mnoha různých astronomických zařízení, mezi nimiž najdeme 3.6m teleskop, New Technology Telescope (NTT), které spravuje ESO, a několik dalekohledů, které spravují členské státy - ExTrA či Dánský 1.54m teleskop. 3.6 m teleskop je v provozu od roku 1977. Jeho součástí je instrument HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), který má za cíl pátrání po exoplanetách a objevil terestrickou planetu Proxima b, jež obíhá naši nejbližší hvězdu po Slunci. NTT, slavnostně spuštěn v roce 1989, představoval důležitý milník na poli aktivní optiky. Tato technika spočívá v upravování tvaru zrcadla dalekohledu tak, aby se napravily nedokonalosti způsobené jeho vlastní vahou. NTT byl prvním dalekohledem, který tuto techniku vyvinutou v ESO mohl využívat v reálném ...

20. června 2022: Možná přemýšlíte, odkud pochází nový Obrázek týdne - je to inženýrská dílna nebo stavba? Ve skutečnosti nás tento snímek přenáší dovnitř jedné z kopulí dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope). Vidíme zde sestavu větrných deflektorů, každý vysoký přibližně půl metru, umožňující dalekohledu pořizovat křišťálově čisté obrázky vesmíru, na které jsme zvyklí. Kopule dalekohled brání před živly: větrem, deštěm a zrníčky písku a prachu. Zároveň ale mohou samy způsobovat astronomům problémy. Může se v nich vířit vzduch a způsobovat turbulence (podobné těm, které nás občas vystraší na cestě letadlem). Turbulence rozmazávají snímky pořízené teleskopem a musí být proto opravovány. Tvar kopule byl rozsáhle testován ve větrném tunelu, aby se vznik turbulencí minimalizoval. Plášť může také automaticky regulovat teplotu i proudění vzduchu kolem dalekohledu, což přispívá ke kontrole turbulencí. Postříbřené deflektory, které vidíte za astronomy, se při pohybu teleskopu vodorovně otevírají a zavírají, čímž kryjí spodní část otvoru v kopuli a chrání ho ...

13. června 2022: Na tomto Obrázku týdne najdeme poklidný západ slunce na observatoři Paranal, jež je domovem dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Barevné nebe tvoří malebné pozadí dvěma pomocným dalekohledům (Auxiliary Telescopes). Dalekohled VLT disponuje celkem čtyřmi, tvořícími dohromady zařízení VLTI (Very Large Telescope Interferometer). VLTI kombinuje světlo přicházející z vesmíru sesbírané až čtyřmi dalekohledy - buď pomocnými nebo hlavními (Unit Telescopes), které jsou se svými 8,2 metry jejich většími protějšky. Světelné paprsky jsou systémem zrcadel vedeny podzemními tunely do laboratoře VLTI, kde jsou zkombinovány pomocí techniky zvané interferometrie. To astronomům umožňuje pozorovat vesmír mnohem ostřeji za pomocí “virtuálního” dalekohledu, který je tak velký, jako vzdálenost mezi jednotlivými dalekohledy, jež ho tvoří. To je v současnosti přibližně 140 m a VLTI tak může pozorovat detaily, které by jednotlivým dalekohledům zůstaly skryty. VLTI nedávno oslavil 20. narozeniny. Díky jeho mimořádnému rozlišení již pozoroval takové detaily jako povrch hvězdy či hvězdy obíhající kolem černé díry ...

6. června 2022: Na obrázku vidíte galaxii NGC 1087, která se jako had ovíjí kolem svého středu. Snímek této spirální galaxie, nacházející se přibližně 80 milionů světelných let od Země v souhvězdí Velryby, je kombinací pozorování na několika vlnových délkách – barvách – světla. Ale nemusíte se bát, jde o neškodnou galaxii. Hrozivě vyhlížející červené oblasti ve skutečnosti odpovídají oblakům molekulárního plynu, který slouží jako materiál pro tvorbu hvězd. Astronomové mohou tyto oblaky pozorovat díky dalekohledu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v Chile, jehož je ESO součástí. Modravé oblasti odhalují rozložení starší populace hvězd zachycené pomocí instrumentu MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu VLT (Very Large Telescope), který se také nachází v Chile. Snímek byl pořízen jako součást projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS), jehož cílem je pozorování blízkých galaxií s vysokým úhlovým rozlišením ve vlnových délkách napříč celým elektromagnetickým spektrem. Porovnání informací z různých vlnových délek vypovídá o ...

30. května 2022: Na Obrázku týdne vidíme čtyři laserové paprsky vycházející ze čtvrtého hlavního dalekohledu Unit Telescope tvořícího ESO/VLT (Very Large Telescope). Systém se nazývá 4 Laser Guide Star Facility a umožňuje astronomům pořizovat velmi ostré snímky vesmíru. Tato technologie je známá jako adaptivní optika. Pomocí adaptivní optiky jsou dalekohledy schopny opravovat efekty atmosferických turbulencí, které způsobují mihotání a rozmazávání hvězd a ostatních těles na obloze. Podle aktuálního stavu atmosféry mohou deformovatelná zrcadla měnit svůj tvar až 1000krát za sekundu. Astronomové měří turbulence pozorováním nějaké jasné hvězdy v zorném poli. Pokud taková hvězda není k dispozici, pomocí laserů si v horní atmosféře vytvoří umělou. Lasery na obrázku mají specifickou žlutooranžovou barvu o vlnové délce 589 nanometrů vhodnou k excitaci atomů sodíku ve výšce 90 km nad zemí, čímž je rozzáří jako hvězdy. V pozadí laserové paprsky následuje Mléčná dráha rozprostírající se po noční obloze. Nad obzorem je vidět slabé zelené světlo, které přirozeně ...

23. května 2022: Na tomto zlověstném Obrázku týdne najdeme Měsíc během jeho úplného zatmění. Byl pořízen 15. května 2022 na observatoři Paranal v Chile. Při zatmění Měsíce se Země nachází přesně mezi ním a Sluncem, čímž zastíní měsíční povrch. Červené zbarvení je způsobeno interakcí slunečních paprsků se zemskou atmosférou. Sluneční světlo obsahuje celé spektrum barev. Modré světlo je rozptýleno v atmosféře procesem, který se nazývá Rayleighův rozptyl (tento proces je zodpovědný za to, že je nebe modré). Oproti tomu červené světlo prochází atmosférou snadněji, ale je odchýleno ze své dráhy. Může tak dopadnout na povrch Měsíce a zbarvit ho dramaticky do červena. Snímek zachytil vrchol zatmění, kdy Země blokovala největší množství slunečního světla. Autory jsou dva kolegové z Evropské jižní observatoře, kteří k tomu účelu použili amatérský dalekohled s přezdívkou UT5 odkazující na mnohem větší osmimetrové dalekohledy Unit Telescope tvořící VLT. A ještě jedna zajímavost: astronomové často měří spektra během zatmění Měsíce a ...

16. května 2022: 12. května 2022 odhalila celosvětová síť astronomů z kolaborace Event Horizon Telescope první snímek supermasivní černé díry v srdci Mléčné dráhy, naší galaxie. Tato černá díra jménem Sagittarius A* (zkráceně Sgr A*) leží ve vzdálenosti 27 000 světelných let, přičemž její stín je při pohledu ze Země široký pouhých 52 úhlových vteřin. Ani při použití největšího samostatného teleskopu by nebylo možné takto malý objekt zobrazit. Event Horizon Telescope proto kombinuje data z několika radioteleskopů rozesetých po celém světě, včetně dalekohledů ALMA a APEX, které částečně provozuje Evropská jižní observatoř. Tím vzniká jeden obří virtuální dalekohled "o velikosti Země". Tato technika se nazývá interferometrie s velmi dlouhou základnou (very-long-baseline interferometry - VLBI). Vědci poté pomocí řady složitých algoritmů pečlivě projdou data a zrekonstruují výsledný snímek. Černé díry není možné zobrazit přímo, jelikož z nich nevychází žádné světlo. Astronomové tak měří radiové vlny emitované z horkého zářícího plynu a prachu, který černou ...

9. května 2022: Takto vypadalo částečné zatmění Slunce nad pouští Atacama 30. dubna 2022. Snímek pochází ze San Pedro de Atacama nad Valle de la Luna, neboli Měsíčním údolím, nedaleko od observatoře ALMA, V tomto mezinárodním projektu zastupuje Evropská jižní observatoř Evropu. Obrázek tvoří sekvence snímků Slunce, kterému vstupuje do cesty Měsíc, a zakrývá tak jeho část. Celý úkaz trval 54 minut a příjemně překvapil jeho pozorovatele, kteří se přišli podívat na obyčejný západ slunce. Na obrázku můžeme vidět i stopy erupce sopky Hunga Tonga z prosince 2021. Popílek pocházející z erupce je totiž uvězněn vysoko v atmosféře a způsobuje měkké světlo, které celé scenérii dává mimozemský nádech.

2. května 2022: Na tomto Obrázku týdne si můžeme prohlédnout nádhernou galaxii NGC 3627, známou také pod jménem Messier 66, která se nachází přibližně 31 milionů světelných let od Země v souhvězdí Lva. Snímek pořídil instrument MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) dalekohledu VLT (Very Large Telescope) v Chile. Proč má tak zvláštní barvy? Protože je výsledkem pozorování na několika různých vlnových délkách. Místo hvězd, které jsou vidět na většině klasických snímků galaxií, zde najdete plyn, které nově vzniklé hvězdy ionizují. Červené oblasti značí přítomnost vodíku, modré kyslíku a oranžové síry. Snímek byl pořízen jako součást projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS), jehož cílem je pozorování blízkých galaxií s vysokým úhlovým rozlišením ve vlnových délkách napříč celým elektromagnetickým spektrem. Tato pozorování vedou k pochopení životního cyklu tvorby hvězd v různých prostředích.

25. dubna 2022: Tento snímek, pořízený na observatoři La Silla v chilské poušti Atacama, zachycuje Mléčnou dráhu rozprostírající se nad horizontem mezi dvěma tamními dalekohledy. Zprava ji uzavírá ESO 3,6m dalekohled se svou kopulí a menším přidruženým bratříčkem, jímž je dnes již nefunkční Coudé pomocný dalekohled. Nalevo je anténa Švédského submilimetrového dalekohledu, který je již také mimo provoz. V dálce se proti zářícímu nebi rýsují další budovy a instrumenty observatoře La Silla. Světla měst, jež osvětlují horizont, jsou v absolutních číslech slabá, ale důležitá v případě dlouhých expozic, jako je tato. Jemně zářící oblouk klenoucí se po obloze se nazývá zvířetníkové světlo, jenž je způsobeno slunečními paprsky rozptylujícími se na částečkách prachu v rovině Sluneční soustavy.

18. dubna 2022: Na obloze nad pomocnými dalekohledy ESO/VLT (Very Large Telescope) se vznáší dvojice éterických oblaků. Jde o Velké a Malé Magellanovo mračno – dvě z přibližně padesáti satelitních galaxií, které obíhají hmotnější Mléčnou dráhu. Přestože jde v porovnání s Mléčnou dráhou o malé galaxie, Magellanova mračna obsahují miliardy hvězd. Velké Magellanovo mračno, na snímku dole vpravo, má průměr 14 000 světelných let, zatímco jeho menší protějšek v horní části snímku je asi poloviční. Při vzdálenosti 160 000 a 200 000 světelných let jsou nám mnohem blíže, než nejbližší velká galaxie, kterou je Andromeda vzdálená 2,5 milionu světelných let. Jsou jedněmi z našich nebližších sousedů. Slabá červená záře rozprostírající se přes celou oblohu se nazývá světelné záření atmosféry. Jde o světlo, jenž přirozeně vyzařují atomy a molekuly vysoko v atmosféře, v tomto případě kyslík. Galaxie na tomto snímku je možné vidět pouze z jižní polokoule, a to na místě, jenž není zasaženo ...

11. dubna 2022: Na tomto Obrázku týdne nenajdete loď Millenium Falcon na planetě Tatooine, jak by se mohlo zdát, ale základy dalekohledu ESO/ELT (Extremely Large Telescope), kterému se přezdívá "největší oko upřené k nebi". Tento dalekohled, jenž se stane jedním z předních astronomických zařízení na světě, započne svou vědeckou misi v roce 2027. Jeho výstavba právě probíhá na vrcholku Cerro Armazones v chilské poušti Atacama. Nevšední snímek z ledna tohoto roku vznikl za pomoci stereografické projekce. Najdete na něm první náznaky budoucí velké kopule, jež bude domovem obrovského 39m primárního zrcadla M1. Zrcadlo se skládá z 798 šestiúhelníhových segmentů, které bude možné v reálném čase kontrolovat vysoce přesnými senzory, aby zůstaly na svém místě. Této technice se říkáaktivní optika. Další se zrcadel, tentokrát M4, bude možné deformovat až 1000krát za sekundu, aby se vyrovnal efekt turbulencí atmosféry. Tato technologie s názvem adaptivní optika umožní dalekohledu ELT pořizovat neuvěřitelně detailní snímky nebeských těles. Na ...

4. dubna 2022: Pod nebem posetým hvězdami se vine cesta na observatoř La Silla v chilské poušti Atacama, jež je domovem mnoha různých teleskopů. V popředí můžeme vidět Dánský 1.54m dalekohled, následovaný MPG/ESO 2.2m dalekohledem a dalekohledem ESO/NTT (New Technology Telescope) v pozadí. Dánský 1.54m teleskop má zrovna noční směnu, kterou tráví, jako obvykle, pátráním po tajemstvích Vesmíru. Má na kontě již mnoho vědeckých objevů, jako například pozorování dosvitů krátkých gama záblesků pocházejících pravděpodobně ze srážky dvou neutronových hvězd. MPG/ESO 2.2m dalekohled je také zapáleným lovcem gama záblesků: jeho instrument GROND hledá dosvity těchto událostí, na což navazují větší dalekohledy. Dalekohled rovněž disponuje spektrografem a instrumentem Wide Field Imager, jenž pořídil mnoho fascinujících snímků. Přestože na tomto snímku nehraje hlavní roli, dalekohled NTT je zodpovědný za několik klíčových pokroků v pozorovatelské astronomii. Jeho obrovská zrcadla se prohýbají pod vlastní vahou, takže musí být seřizována, aby byla zachována kvalita pozorování. NTT byl prvním dalekohledem, ...

28. března 2022: Tento krásný snímek hvězdných drah pochází z observatoře La Silla v chilské poušti Atacama. Dráhy jsou způsobeny zemskou rotací. Na snímcích s dlouhou expozicí, jako je tento, hvězdy zdánlivě obíhají jižní nebeský pól. Kromě nich se na snímku nachází mlhovina Carina (růžový flek vlevo od středu) a Velký a Malý Magellanův oblak (modré fleky nad středem a vpravo od středu), které rotace rozmazala k nepoznání. Do chřtánu hvězdného víru hledí dva ze tří dalekohledů BlackGEM, které společně zbudovaly a provozují univerzita Radboud, Nizozemská výzkumná škola astronomie (NOVA) a univerzita Leuven. V době pořízení snímku se třetí dalekohled (vpravo) teprve konstruoval, jak je patrné z chybějící kopule. Cílem je soustavu BlackGEM rozšířit až na 15 dalekohledů, jež by byly schopny rozsáhlých studií noční oblohy. BlackGEM se připojí k detektorům jako LIGO a Virgo v pátrání po nejdramatičtějších událostech ve Vesmíru, jako je splynutí černých děr a neutronových hvězd. V návaznosti na ...

21. března 2022: Z kopule jednoho ze čtyř hlavních dalekohledů tvořících ESO/VLT (Very Large Telescope) vychází silné laserové paprsky mířící do vrchní vrstvy zemské atmosféry ve výšce 90 km nad zemí, jež je bohatá na atomy sodíku. Barva laserových paprsků je laděna tak, aby došlo k excitaci těchto atomů, které se tím rozsvítí jako hvězdy. Astronomové potom tyto umělé hvězdy používají, aby vypočítali, jakým způsobem atmosféra světlo přicházejících z astronomických objektů rozmazavá. Deformovatelné zrcadlo poté tuto informaci využívá k vyrovnání “rozmazání” v reálném čase pomocí techniky, která se nazývá adaptivní optika. Díky ní je dosaženo mnohem ostřejšího pozorování. Tento dalekohled nesoucí jméno Yepun je jediný z VLT, který disponuje laserovou technikou (Laser Guide Star Facility). Každý paprsek má šírku 30 cm a výkon 22 wattů. Z bezpečnostních důvodů je systém vybaven kamerami monitorujícími oblast oblohy osvícenou lasery. Pokud systém zpozoruje letadlo, které se do oblasti blíží, lasery jsou okamžitě vypnuty.

14. března 2022: Na novém Obrázku týdne se nachází krásná galaxie NGC 4254, známá také jako Messier 99. Je příkladem spirální galaxie s výraznou strukturou (grand design spiral galaxy) s jejími výraznými a dobře zřetelnými spirálními rameny, jež se ovíjí kolem jejího středu. Messier 99 se nachází 49 milionů světelných let od Země v souhvězdí Vlasy Bereniky. Takto detailně ji zachytil instrument MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu ESO/VLT. Snímek vznikl kombinací pozorování na různých vlnových délkách, odhalujíce oblaka plynu ionizovaného mladými hvězdami. Červené barvě odpovídá vodík, modré kyslík a oranžové síra. Snímek byl pořízen jako součást projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS), jehož cílem je pozorování blízkých galaxií s vysokým úhlovým rozlišením ve vlnových délkách napříč celým elektromagnetickým spektrem. Tato pozorování vedou k pochopení životního cyklu tvorby hvězd v galaxiích.

7. března 2022: Ve vzdálenosti přibližně 500 milionů světelných let v souhvězdí Sochaře se nachází podivně vyhlížející galaxie známá jako Kolo od vozu. Kdysi bývala obyčejnou spirální galaxií, dokud se před několika miliony let čelně nesrazila s menší blízkou galaxií, čímž získala svůj charakteristický vzhled. Tím ale zajímavosti o tomto objektu nekončí. V levém dolním rohu pravého obrázku si můžete povšimnout další z nich - jde o supernovu, kterou v prosinci 2021 zachytil dalekohled ESO/NTT (New Technology Telescope). Jak galaxie vypadala před jejím výbuchem je vidět na levém obrázku z roku 2014 z instrumentu MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer), jenž je součástí dalekohledu ESO/VLT. Tato událost, nesoucí název SN2021afdx, je supernovou typu II, jež nastává na konci života hmotných hvězd. Supernova může zářit více než celá hostitelská galaxie a je pozorovatelná měsíce či dokonce roky, což je ale z astronomického hlediska mrknutí oka. Supernovy jsou jedním z důvodů, proč astronomové říkají, že jsme ...

28. února 2022: Cesta na observatoř La Silla, vinoucí se nedaleko 1.54m Dánského dalekohledu a 3.6m dalekohledu, nám nabízí úchvatný noční pohled na Mléčnou dráhu doprovázenou oběma Magellanovými oblaky. ESO/3.6m dalekohled, tyčící se na vrcholku ve středu tohoto snímku, je domovem instrumentu HARPS, který je určený k hledání planet mimo naší Sluneční soustavu metodou radiální rychlosti. Ta spočívá v přesném měření posunu spektrálních čar centrální hvězdy, který je způsoben gravitačním přitahováním obíhající planety. Věže vlevo jsou podpůrné struktury teleskopů BlackGEM, které v době pořízení snímku ještě nebyly nainstalovány. Cílem soustavy teleskopů BlackGEM bude pátrání po optických protějšcích největších zdrojů gravitačních vln, konkrétně splývajících neutronových hvězd a černých děr. Napravo můžeme vidět Velký a Malý Magellanův oblak - dvě nepravidelné trpasličí galaxie obíhající Mléčnou dráhu ve vzdálenosti přibližně 160 000 a 200 000 světelných let. V kultuře chilských indiánů Mapučů se těmto dvěma sousedním galaxiím říkalo lafken, labken nebo künchalabkem (laguny), a také rünanko ...

21. února 2022: Sluneční paprsky lemující siluetu vrcholku Cerro Armazones a Venuše - Jitřenka- nad obzorem vítají nový den. Na obrázku vidíme krásný příklad krepuskulárních paprsků, které se tvoří, když objekty jako mraky či hory částečně stíní dopadající sluneční světlo. Tento jev obvykle provází východ a západ Slunce, kdy se nachází na horizontu nebo těsně pod ním. Vrcholek hory Cerro Armazones byl částečně zarovnán tak, aby se mohl stát domovem nové vlajkové lodi Evropské jižní observatoře, teleskopu ELT (Extremely Large Telescope), na jehož konstrukci se intenzivně pracuje. S hlavním zrcadlem o průměru 39 metrů se ELT stane největším dalekohledem svého druhu na světě schopným zachytit 100milionkrát více světla než lidské oko. To umožní astronomům najít nové planety, na kterých by potenciálně mohl být život, posvítit si na povahu hvězd a černých děr a odkrýt mnoho dalších tajemství Vesmíru. Tento snímek byl pořízen z Paranalu, kde ESO provozuje další observatoře, jako VLT, VISTA či ...

14. února 2022: Mezi Marsem a Jupiterem se nachází pozůstatky rané Sluneční soustavy jménem Hlavní pás planetek. Pás je plný neobvyklých planetek, jejichž původ sahá až k samotným stavebním kamenům terestrických planet. Mezi nejzajímavější z nich patří Elektra, zde na snímku z instrumentu SPHERE na teleskopu ESO/VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal v Chile. Donedávna byly známy pouze dva měsíce obíhající Elektru, jejichž oběžné dráhy vidíte na snímku oranžově a zeleně. Nyní ale tým astronomů, pod vedením Anthonyho Berdeua z thajského Národního ústavu astronomického výzkumu, objevil nový satelit obíhající planetku, jehož oběžná dráha je znázorněna modře. Tento objev udělal Elektru prvním známým čtyřčlenným systémem planetek. Třetí měsíc Elektry, dříve pojmenovaný S/2014 (130) 2, se nachází blíže své domovské planetce než ostatní dva, v průměrné vzdálenosti pouhých 350 km, a je 15000krát slabší než samotná planetka. Tým použil veřejně dostupná data z vědeckého archivu ESO a novou techniku zpracování dat, která mu umožnila ...