Obrázek týdne

3. března 2025: Vyjma skutečné cesty do vesmíru asi nikdy nepocítíte takovou blízkost ke hvězdám, jako když se ocitnete na vrcholku schodiště ESO observatoře Paranal, jak ukazuje tento Obrázek týdne. Ve výšce 2635 metrů nad mořem (plus nějakých dvacet schodů navíc) v chilské poušti Atacama se vám otevírá pohled na bohatství hvězd, které na jiných místech na Zemi zůstává skryto. Paranal se totiž pyšní nejtmavší noční oblohou ze všech velkých observatoří na světě. Na první pohled se zdá, že se střed Mléčné dráhy proměnil v draka s podivným oranžovým jazykem. Jediné, co se však na tomto obrázku „plíží“ k vám, je čistá krása noční oblohy. Toto je běžná noc pro ESO Very Large Telescope (VLT), který sídlí na Paranalu. Jasně žluté paprsky jsou pomocné laserové hvězdy dalekohledu VLT, které míří vzhůru (napravo, mimo rámeček). Tyto laserové paprsky vytvářejí umělé hvězdy vysoko v zemské atmosféře, jež slouží adaptivní optice k dosažení nejostřejších pozemních pozorování ...

24. února 2025: Minulý rok jsme viděli neskutečný pokrok na ESO Extremely Large Telescope (ELT). Na tomto Obrázku týdne se koukáme do minulosti na to, jak daleko už ELT došel. Zpočátku vidíme pouze kostru ocelové kupole, kterou během roku postupně pokryla nová, lesklá a tepelně izolující obložení. Panel po panelu je enormní konstrukce - 80 m vysoká a 93 m široká - zabalována do teplé peřiny z hliníku a jiných tepelných regulátorů. To pomůže udržet vzduch uvnitř teleskopu očekávané noční teploty a zároveň jej chránit před pískem a prachem z drsného pouštního prostředí, ve kterém je ELT umístěn. To ale není vše, tento časosběr také ukazuje, jak pokročila stavba hlavní části ELT. Uprostřed kupole se tyčí lehký a odolný kolos, který svým vzhledem připomíná velký křišťál a jednou se stane domovem zrcadel ELT. Jeho základy tvoří enormní konstrukce o šířce 39 m, postavená za účelem uchycení všech 798 segmentů hlavního zrcadla M1. M1 ...

17. února 2025: Tento Obrázek týdne ukazuje NGC 3640, neobvyklou eliptickou galaxii, jež je od nás vzdálená 88 milionů světelných let. Snímek pořízený VLT Survey Telescope umístěném na ESO observatoři Paranal odhaluje zvěřinec galaxií všech tvarů a velikostí - od světle modrých flíčků až po tvar smaženého vejce NGC 3640. Uprostřed tohoto barevného vesmírného sousedství ale jedna věc přeci jen vyčnívá - toto vejce má dvojitý žloutek: menší galaxii, která je až moc blízko pro své vlastní pohodlí. Během jejich extrémně dlouhého života se galaxie mění. Vznášejí se vesmírem, možná někdy ukradnou nějaký plyn a hvězdy z jiných galaxií, možná se s některou z nich dokonce spojí. Tyto události dokáží některé galaxie "pocuchat", jak můžeme například vidět na zvláštním tvaru NGC 3640 a jejím rozptýleném světle okolo. Galaxie potom mají "jizvy", které poukazují na jejich násilnou minulost, čehož astronomové můžou využít k tomu, aby poznali jejich dávnější a novodobou historii. K poznání minulosti ...

10. února 2025: Zalitý svitem zapadajícího slunce nad chilskou pouští Atacama je na tomto Obrázku týdne zobrazený stabilní postup na konstrukci ESO Extremely Large Telescope (ELT). Odsud seshora bílá trubkovitá vysoká konstrukce ELT jasně přitahuje pozornost. Hustě propojená příhradová konstrukce ve spodní části je nosná část 39m primárního zrcadla ELT, největšího zrcadla teleskopu, jaké kdy bylo vyrobeno. Světlo, které shromažďuje z vesmíru, se odrazí na sekundární zrcadlo, které bude drženo v centrálním prstenci viditelném na samém vrcholu obrázku. Světlo pak znovu sestoupí dolů přes centrální věž ELT a jeho tři další zrcadla, než dosáhne vědeckých přístrojů, které budou umístěny po straně dalekohledu. Na první pohled (bez lidí nebo banánu k porovnání velikosti) by se mohla ocelová konstrukce zdát poměrně malá. Ale už jenom do výšky dosahuje více než 50 metrů, otevírání střechy je potom 41 metrů široké. Pokud byste se chtěli projít po schodech od vstupu až k vrcholku kupole, zabralo by Vám ...

3. února 2025: "Komety jsou jako kočky - vrtí ocasem a dělají si, co chtějí," napsal David H. Levy, amatérský astronom, který objevil celkem 23 komet. Tito kosmičtí návštěvníci jsou pěkně náladoví. Nikdy totiž přesně nevíme, jak dlouho bude kometa na obloze pozorovatelná. V lednu měla jižní polokoule okouzlujícího návštěvníka ve formě komety C/2024 G3 (ATLAS). Na Obrázku týdne od Juana Beltrána - jednoho v našich inženýrů, který snímek pořídil 20. ledna na naší observatoři Paranal v Chile - vypadá přímo nádherně. Není to tak dávno, když jiná kometa byla zachycena na kameře na ředitelství ESO v Garching bei München v Německu. Tyto takzvané neperiodické komety jsou viditelné na naší obloze pouze pár týdnu. Když zmeškáte okno k focení, pak si na další šanci můžete počkat i pár tisíc let. Jak se komety přibližují ke Slunci, zahřívají se a led v nich začíná sublimovat, což znamená, že přechází z pevného skupenství přímo do ...

29. ledna 2025: Obklopuje nás neviditelná pavučina temné hmoty? Její vliv je možné pozorovat napříč celým vesmírem, samotná síť však zůstává skryta... alespoň z větší části. Tento Obrázek týdne ukazuje nejjasnější snímek filamentu (vlákna) z této velkorozměrové vesmírné struktury. Filament byl zachycen ESO Very Large Telescope a je zde zobrazen ve fialové barvě překrývaje snímek od NASA/ESA Hubble Space Telescope na pozadí. Filament je tvořený plynem, který drží pohromadě vlivy temné hmoty. Táhne se přes 3 miliony světelných let, čímž spojuje dvě vzdálené galaxie v raném vesmíru. Okolo 85 procent veškeré hmoty ve vesmíru je ve skutečnosti temná hmota. Temná hmota je neviditelná, plyn okolo ní ale ne. Tento plyn nicméně svítí extrémně slabě, a proto se tyto struktury velmi těžko pozorují. Avšak po asi 15 hodinách pozorování se týmu vědců pod vedením Davida Tornottiho, doktoranda z Univerzity v Milano-Bicocca v Itálii, povedlo pořídit tento ostrý snímek galaktického vlákna. Bylo to možné díky ...

20. ledna 2025: Na tomto Obrázku týdne, pořízeném na ústředí ESO v Německu, vidíte první z devíti nových laserů, které jsou momentálně stavěny pro dvě zařízení na ESO observatoři Paranal v chilské poušti Atacama. Proč ale teleskopy potřebují lasery? Ke střílení mimozemšťanů určitě ne... Lasery jsou součástí adaptivního optického systému dalekohledů. Jelikož jsou observatoře ESO postaveny pro pozemní pozorování, turbulence v atmosféře dokáží rozmazat naše vidění vesmíru, s adaptivní optikou se ale dokážeme tohoto rozmazání zbavit v reálném čase. Laser pomocí excitace (vybuzení) atomů sodíku v atmosféře na vyšší energetickou hladinu vytvoří umělou hvězdu asi ve výšce 90 kilometrů. Počítač potom změří, jak atmosféra zkresluje světlo této hvězdy a pootočí tvarměnící zrcadlo v dalekohledu, aby rozostření vyrušil. Výsledkem jsou pak ostřejší snímky. Světlo samotné je generováno ve zdroji laseru - velkém šedém boxu nahoře. Kromě toho potom vstoupí do projekčního systému laseru, který se skládá z několika různých etap. Nejprve osvícená oblast pod ...

13. ledna 2025: Astronomové si dlouho mysleli, že svrchní část Jupitera, kterou tvoří ikonické bledě hnědé pásy, je tvořena zmrzlým amoniakem. Avšak nová studie, která spojila amatérské a profesionální astronomy, ukázala, že tato mračna jsou ve skutečnosti níže v atmosféře, než jsme si mysleli a také, že jsou složeny z něčeho úplně jiného - hydrogensulfidu amonného smíchaného se smogem. Amatérský vědec Steve Hill již dříve ukázal, že dokáže mapovat atmosféru planety pomocí speciálně barvených filtrů a jeho zahradního dalekohledu. Tyto výsledky poskytly počáteční vodítka, že mraky byly moc hluboko v Jupiterově teplé atmosféře na to, aby byly shodné s těmi tvořenými čpavkovým ledem. K ověření Hill spojil síly s Patrickem Irwinem z Oxfordské univerzity, jejíž tým už dříve použil sofistikovaný přístroj MUSE na ESO Very Large Telescope (VLT) ke studiu atmosfér plynných obrů. MUSE je schopný skenovat atmosféru Jupitera na různých vlnových délkách a mapovat tak různé molekuly, které tvoří atmosféru planety. Tento ...

6. ledna 2025: Astronomové se většinou soustředí na oblohu, někdy ale stojí za to se podívat i po naší planetě. V noci jsou nad chilskou pouští Atacama středem pozornosti hvězdy, jakmile se ale vyprahlá krajina zalije sluncem, odhalují se jiné zázraky. Kupříkladu tento Obrázek týdne by mohl být součástí cestovního magazínu. Byl pořízen z Pukará de Quitor (Pevnosti Quitor), kamenné pevnosti postavené před stovkami let společenstvím Licán Antai známým také jako Atacameños. Najdete to poblíž San Pedro de Atacama, nedaleko od místa, kde se nachází Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) - sestavy radioteleskopů, kterou spravuje ESO společně s mezinárodními partnery. Na tomto obrázku oblouk pevnosti rámuje vulkán Licancabur, který se tyčí poblíž chilské hranice s Bolívií. Na hoře se našly i jiné architektonické památky a kráter na jejím vrcholku ukrývá jedno z nejvýše položených jezer na světě. A nyní zavřete oči a představte si, že tam stojíte - na kamenech Pukará de Quitor. ...

30. prosince 2024: Tento Obrázek týdne ukazuje hříbky, které rostou na vrcholku ESO observatoře La Silla v Chile, jak se koupou v tlumeném světle západu slunce. Počkat... ale vždyť to nejsou hříbky, ale teleskopy! Nalevo stojí 1,54m Dánský dalekohled a napravo tři teleskopy ze sestavy teleskopů BlackGEM. Dánský dalekohled má za sebou více než 40 let plných astronomických výzkumů. Jako první pozoroval viditelné světlo spojené s rychlými energetickými událostmi známými jako gama záblesky, čímž ukázal, že tyto exploze pravděpodobně vznikají v důsledku srážek dvou neutronových hvězd. Dalekohled je spravován výzkumnými týmy z Dánska a České republiky. Jeho těžkou práci můžete sledovat každou noc přes speciální webkameru. Tento dalekohled se ale nezaměřuje pouze na vysokoenergetické události - na druhou stranu BlackGEM, který byl vyvinutý v Nizozemsku a Belgii, k tomu byl přímo navržen. Když se objekty jako neutronové hvězdy srazí, vytvoří vlny v prostoročase, stejně jako se tvoří vlnky na jezeře. Jakmile detektory gravitačních ...

23. prosince 2024: Jak dlouho vydržíte postávat venku a pozorovat vesmír, když sněží? Není nutné to zkoušet na vlastní kůži, protože anténám ALMA, na tomto Obrázku týdne, se vyrovnat nemůžete. Na náhorní plošině Chajnantor v Chile, ESO společně s mezinárodními partnery spravuje Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA). Teploty zde mohou během zimních nocí padat až k -20 °C, antény ALMA však tyto mrazivé podmínky netrápí. V porovnání s optickými dalekohledy jsou radioteleskopy pěkně drsné. Jejich šedé, metalické reflektory jsou vystavovány ostrému větru a kolísavým teplotám. Aby zrcadlo nebo talíř dalekohledu správně odrážely světlo, které shromažďují, musí být nedokonalosti na jejich povrchu menší, než je vlnová délka světla. Zrcadla optických dalekohledů musí být perfektně hladká, protože pozorují na krátkých vlnových délkách, jako je například viditelné světlo, tedy na kratších než jeden mikrometr. ALMA ale pozoruje na delších - milimetrových vlnových délkách, takže bytelné kovové panely skvěle postačí. ALMA antény navíc šlapou jako hodinky, protože ...

16. prosince 2024: Jak se nám rok 2024 chýlí ke konci, chceme Vám popřát astronomicky dobré svátky a vše nejlepší do nového roku. Velkolepé snímky hvězd zevnitř i zvenčí naší Galaxie, nová nahlédnutí do černých děr, nové exoplanety… rok 2024 byl plný úžasných objevů. V minulém roce největší projekt ESO - Extremely Large Telescope (ELT) - překonal hranici 60 % svého celkového dokončení. Mnoho jeho částí bylo dokončeno právě tento rok včetně zrcadla M5 a otvorů pro segmenty hlavního zrcadla, senzory, akční členy a laserové zdroje, a mnoho dalších důležitých přístrojových vymožeností. Nový rok ale také znamená nová předsevzetí. Otevíráme brány inovativním nápadům pro další ESO pozemní projekty skrze náš program Expanding Horizons. Tyto nápady budou utvářet budoucnost ESO a astronomie v následujících dekádách. Přejeme Vám krásné svátky a báječný začátek roku 2025!

9. prosince 2024: Vidíte hravou lišku, schovávající se hyenu, nebo... hlavu slepice? Toto mračno, nacházející se v souhvězdí Kentaura je součástí obrovské mlhoviny Běžící slepice. Někteří lidé vidí hlavu slepice, někteří naopak její zadek. Ale i když vědci rádi dávají mlhovinám vtipná jména, často tím příliš nepřispívají do jasné komunikace na mezinárodní poli astronomie. To je také důvod, proč je tato mlhovina formálně známá pod dvěma jmény, které znějí... méně osobitě. V roce 1955 australský astronom Colin Stanley Gum udělal soupis 84 emisních mlhovin na jižní obloze - Gumův katalog. Mlhovina na Obrázku týdne je známá, docela suše, jako Gum 40. Dlouho před Gumem, v roce 1888, ale dánský astronom John Louis Emil Dreyer sestavil ambiciózní New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars (NGC) s rejstříkem 7840 astronomických objektů, jako jsou galaxie, hvězdokupy a emisní mlhoviny. Dreyer později k jeho práci přidal dva další katalogy - Index Catalogues (IC), čímž popsal ...

2. prosince 2024: Na tomto Obrázku týdne vidíme Yepun, čtvrtou jednotku teleskopu ESO Very Large Telescope (VLT) v Chile, jak uždibuje z barevné galaktické roviny Mléčné dráhy. Z čeho se ale naše Mléčná dráha vůbec skládá? Recept se skládá z větší části z hvězd, planet a velkého množství plynu a prachu. Smíchejte to vše dohromady, spojte gravitací, přidejte požehnanou dávku temné hmoty et voilà - máte galaxii! Stejně jako sušenky i galaxie mohou nabývat různých tvarů a velikostí. Naše domovská Galaxie je středně velká a tvarem připomíná disk se spirálními rameny s vnějším halem okolo. Jelikož je ale naše Sluneční soustava usazená v jednom s galaktických ramen, nějakých 25 000 světelných let od středu, můžeme při pohledu na nebe z Galaxie vidět pouze zlomek. Galaktické jádro je zahaleno v hustých vrstvách kosmického prachu. Z prachu potom "vykukuje" černá díra zvaná Sagittarius A*, kterou vědci dokázali poprvé zachytit na fotografii v roce 2022. Astronomové ...

25. listopadu 2024: Jasně stojící oproti modré chilské obloze je na tomto Obrázku týdne vyobrazená centrální věž ESO Extremely Large Telescope (ELT). Velikostí podobná třípatrové budově vypadá věž impozantně už sama o sobě, nicméně je pouze malou součástí superstruktury, která jednou bude ELT. Tato kostra bude podporovat tři z pěti zrcadel ELT, každé o jiném tvaru a velikosti: M3 (na spodku věže), M4 (na vrcholu) a M5 (ve středu). Dohromady budou směrovat světlo zachycené teleskopem do všech jeho přístrojů, které nakonec pořídí snímky a data. Na tomto videu můžete vidět, jak světlo cestuje teleskopem. M4, na vrcholku věže, bude největším adaptivním optickým zrcadlem, jaké bylo kdy postaveno. Jeho povrch se bude moci deformovat - až 1000krát za sekundu - aby opravil turbulence v atmosféře a možné vibrace způsobené otáčením sktruktury teleskopu nebo vlivem silného větru. Toto je zásadní pro pořízení ostrých snímků, které vědci potřebují pro svůj výzkum. M5, ve středu, bude přesměrovávat ...

18. listopadu 2024: Vypadá to jako science fiction? Inu věda to je, ale rozhodně ne fikce. Na tomto Obrázku týdne lasery ESO Very Large Telescope (VLT) vytvářejí na chilském nebi umělé hvězdy. Je to jeden z chytrých způsobů, jakým inženýři přelstili úhlavního nepřítele pozemních pozorování - zemskou atmosféru. Když hvězdy zdánlivě blikají, je to způsobeno turbulencemi v naší atmosféře. To zkresluje signály přicházející z vesmíru, což nakonec vede k rozmazaným snímkům. Proto jsou také teleskopy ESO umístěny vysoko ve vyprahlé poušti - tenčí vrstva atmosféry znamená méně zkreslení. Moderní teleskopy používají k vyrovnání tohoto efektu a vylepšení jejich rozlišení adaptivní optiku. A právě v tuto chvíli přicházejí na řadu lasery. Ty ve výšce 90 km vysoko na obloze pomocí rozzářených atomů sodíku ve svrchní vrstvě atmosféry vytvářejí umělé hvězdy. Během pozorování jsou potom tyto pomocné hvězdy používány jako referenční body a počítačem řízené zrcadlo se potom až 1000krát za sekundu deformuje, aby opravilo ...

11. listopadu 2024: Zeptejte se někoho, aby Vám popsal poušť a dotyčný Vám poví o písčité, okrově žluté krajině. A většinou by tento popis byl naprosto přesný, ne však vždy - což můžeme vidět na tomto Obrázku týdne. Po většinu roku bílé antény Atacama Large Millimitre/Submillimetre Array (ALMA), spravovány ESO a jejími mezinárodními partnery, vystupují z načervenalého pozadí pouště Atacama. Nicméně jednou za čas se krajina změní a antény se zamaskují ve sněhově bílém panorama. Atacama se nachází mezi Andami a chilským Pobřežním pohořím - pásy vysokých hor, které brání poušť před vlhkými větry, čímž z ní dělají nejsušší místo na Zemi. Tyto podmínky dělají z prostoru, na němž je umístěna ALMA perfektní místo pro astronomická pozorování. Ale i přes to zde občas prší nebo sněží. Během zimních měsíců června až září mohou teploty klesat až ke -20 °C a srážky padají ve formě sněhu. ALMA však nepřestává pracovat. Antény zůstávají provozuschopné, potřebují ...

4. listopadu 2024: Zpátky v roce 1989 časopis Sky & Telescope oznámil "Zatím vůbec nejlepší dalekohled". O více než tři dekády později je 3.58-metre New Technology Telescope (NTT) stále aktivním členem ESO rodiny teleskopů na observatoři La Silla. Na tomto Obrázku týdne stojí jeho typické lesklé brnění na stráži nad vyprahlou krajinou chilské pouště Atacama. Mnoho z jeho technologického vývoje se stalo průlomovým natolik, aby byly později vychytávky využity pro ESO Very Large Telescope (VLT) a i budoucí ESO Extremely Large Telescope (ELT). Hlavní průlom NTT spočíval v jeho systému aktivní optiky. Zrcadla teleskopu možná pro naše oči vypadají perfektně hladká, ve skutečnosti ale podléhají změnám teplot, tlaku větru nebo váze samotného zrcadla. Avšak zrcadlo NTT bylo jiné - bylo položené na vrcholku podporného mechanismu, který upravoval tyto deformace během pozorování, zatímco sledoval referenční hvězdu. Toto také umožnilo NTT pořídit snímky téměř 3krát ostřejší než od ESO 3.6-metre telescope, jenž se také nachází ...

28. října 2024: Ve spirální galaxii NGC 1386, jež je vzdálená 53 milionů světelných let daleko v souhvězdí Eridanu, se odehrává něco zvláštního. Tento Obrázek týdne kombinuje data pořízená z VLT Survey Telescope (VST), umístěného na ESO observatoři Paranal v Chile, a z Atacama Large Millimetre/Submillimetre Array (ALMA), spravované ESO a jejími mezinárodními partnery. Když astronomové pozorovali centrální oblast této galaxie, našli nově formující se hvězdy... dost podivným způsobem. Hvězdy se často formují uvnitř hvězdokup - skupin tisíců hvězd pocházejících z obrovských mračen molekulárního plynu. Modrý prstenec ve středu této galaxie, který vidíme díky VST, je plný hvězdokup mladých hvězd. Nová studie vedená Almudenou Prietovou, astronomkou z Instituto de Astrofísica de Canarias ve Španělsku, použila data pořízená z ESO Very Large Telescope (VLT) a NASA/ESA Hubblova vesmírného dalekohledu, aby se zaměřila na tento prstenec ve větším detailu. Data ukazují, že se všechny tamější hvězdokupy zformovaly před 4 miliony lety, téměř současně. Je to ...

21. října 2024: Planeta Země má nového majestátního návštěvníka. Minulý týden byla nad ESO Supernova Planetarium & Visitor Centre ke spatření kometa C/2023 A3, známá také jako Tsuchinshan-ATLAS, pocházející ze vzdáleného Oortova oblaku - gigantického shluku ledových objektů, který obklopuje Sluneční soustavu. Jak se dostala blíže ke Slunci a ohřála se, vytvořila okolo sebe ohon z prachu a plynu, který pozorovali lidé po celém světě včetně ředitelství ESO v Garching bei München v Německu. Kometa byla poprvé detekována na počátku roku 2023 dvěma na sobě nezávislými institucemi: observatoří Tsuchinshan v Číně a teleskopem z Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System (tzv. ATLAS), který se nachází v Jižní Africe. Od té doby se kometa nestále přibližovala - nejblíže ke Slunci se dostala v září 2024. Její jasnost vyvrcholila na počátku října, nyní již pomalu tmavne, jak se vydává na svou cestu domů. Tento objekt je jedním z nejjasnějších komet za poslední dvě dekády. Tento Obrázek ...